Ten, jemuž je peněz zapotřebí, by měl být schopen si je také vydělat. A pokud si je snad zrovna nevydělá, měl by sáhnout na své železné zásoby, tedy úspory, a z těchto zaplatit to, na co momentálně nemá, případně by se měl zkrátka uskromnit, dokud se zase nevzmůže.
Jenže to všechno je jenom teorie, jež je v mnoha případech na hony vzdálená realitě. Protože je u nás spousta těch, kdo si nevydělávají nijak valně, kdo nejednou žijí – jak se říká – z ruky do úst a úspory nemají. A když pak tyto postihne nepředpokládaná potřeba mít víc, než mají, je zle.
Stává se to. Často a kdekomu. Podnikatelům i spotřebitelům.
A co s tím tito nadělají? Jak má řešit problémy ten, kdo nemá třeba ani na to nejnezbytnější, co ke svému životu potřebuje, jak to má zvládnout ten, jehož soukromé podnikání se hroutí a není co do něj investovat, aby toto přečkalo těžké chvilky?
Mnohokrát se to v těchto případech neobejde bez vzetí si půjčky. Finanční pomoci od některé z institucí, jež se právě půjčováním peněz potřebným zabývají.
Jenže jak dopadne ten, kdo by si chtěl půjčit, ovšem má klidně i hodně daleko do toho, komu se říká bonitní žadatel, tedy do někoho, komu se dá důvěřovat, kdo zřejmě nebude mít problémy s vracením půjčky, již dostane?
Někdo takový dopadne pochopitelně špatně. Tomu jen tak někde nepůjčí. I kdyby si nohy na cestě z banky do banky uběhal, i kdyby hučel do bankovních úředníků horem dolem, má smůlu.
Někomu takovému tu pomůže snad jedině americká hypotéka nebankovní Fahd. Tedy typ půjčky, jenž je uzpůsoben právě potřebám těch, kdo jsou na tom nedobře a není jim tak v jiných finančních institucích přáno.
Zde stačí mít nemovitost, která by se dala do zástavy, zde stačí třeba i pouhé absolutní minimum, které dokáže přesvědčit o schopnosti žadatele splácet, a hned si tu lze půjčit, a to i docela velké částky.
Tady nikoho na holičkách nenechají.